Re: Jo to si jako žena musíte umět zařídit

To ježdění s kočárem od ní nikdo nechtěl, proto to beru jako něco, co "nestojí za řeč". Vedle toho je dost věcí, co stojej za řeč, protože to pro mne JE něco, co bych si bez babičky musela obstarat jinak a složitěji - třeba vození na kroužek 2x týdně.

Monty ach jo.

Mimochodem, když jsi nežádala, jak babička věděla, že potřebuješ jet na služebku? Předpokládám tedy, že jsi se alespoň "decentně zmínila o potřebě službky" a "babička se sama nabídla". Takže to vlastně nestojí za řeč.


No, na místě tebe i té celebrity by se slušelo říct spíš "měla jsem velké štěstí", ne že bych byla takový expert a jiné ne. Pak by se nikdo nepozastavoval.



Mimochodem na ty triviality, jako to učení na nočník apod. jsi mi stále neodpověděla.Nebyla to taky jedna z věcí, které babička dělala sama a aktivně, tudíž se nějak udělaly samy a nestojí to za zmínku.
Nezlob se, ale styl, jakým ty o výchově dítěte píšeš, k podobným dedukcím svádí. Protože tvoje dítě by muselo být anděl, nebo ho většinu času šéfovat někdo jiný.

Viděla jsem hodně drobotě, ale takového malého génia, který si na všechno postupně přijde sám a nedělá potíže, ne.
Mimochodem, jsou i tací, co tvrdí, že se jejich dítě naučilo chodit na nočník samo, někde to tedy odkoukalo od starších sourozenců. Většinou to bylo ale ve věku, kdy už začínal být problém, jestli dítě bude moct do školky, protože není jisté, zda bude samoobslužné - takže spíše až k třetímu roku věku, než před nástupem druhého roku. Hodně často to bylo i tak, že když se dítě začalo učit na nočník až s nástupem období vzdoru, matka padala na pusu, protože dítě už mělo svou hlavu a pokud usoudilo, že na nočník chodit nechce, byl problém před nástupem do školky ho vůbec odplenovat.
Matně si vzpomínám, že nějakou dobu tu dost tyhle diskuse frčely - jak sundat tříleťákovi plenu, když je v ní spokojený.