Re: Sociálka - pohovor s dětmi

To mně na tom právě docela děsí, u těch malých dětí. Byla jsem vždy názoru že by se k názoru dětí mělo přihlížet, ale teď když vidím v reálu jak třeba mé předškolní děti situaci vnímají, tak to už tak úplně nevidím.

Třeba syn když vypráví o tátovi, tak si ho idealizuje, "fabuluje", prostě představy se mu prolínají do skutečnosti.
Jeden příklad za všechny: např. vykládá že s tátou hodně jezdil na kole. Ve skutečnosti šlo o jednu jedinou vycházku, za celý rok před rozvodem co měl kolo, s ním šel ex jezdit na kole 1x. Přesto ze synova podání to vypadá tak, že to dělali prakticky pořád. On záměrně nelže, na to je ještě i příliš bezelstný, prostě se mu to jeví jako pravda kterou by si asi přál. A "skutečnou" pravdu znám jen já, a tedy samozřejmě ex, ale ten to nemusí přiznat. Dost možná ani sám sobě