Přes třicet a stále single

Poslední dobou se setkávám s více vrstevnicemi a vrstevníky tj. lidé 30-35, kteří jsou singl. Většina z nich nedobrovolně. Někoho by chtěli, ale nemohou nalézt. Ženský by chtěly děti, ale tvrdí, že zatím není s kým. Někteří ještě ani vážnější známost nezažili. Máte okolo sebe také lidi co to mají tak? Jak to berou? Co jim na stesky po partnerovi/dětech říkáte? Mám pocit, že je to dost trápí. I když jde o povrchnější rozhovor, tak to dávají najevo. Když jde rozhovor víc do hloubky, je jasný, že nevědí jak to změnit, a že najít partnera a založit rodinu je pro ně hlavní přání a čím míň to vychází a utíkají roky, tím klesá sebevědomí. Dřív to bylo také tak, nebo je to fenomén doby? Občas mi vrtá hlavou, kde je zakopaný pes