Re: Je život jako bonboniéra?

Ty představy roku 2000 jsem měla úplně stejné! Ale taky se to splnilo (až na to, že byt je v cihlovém domě), akorát o 11 let později. Já myslím, že nemáme život v rukou ve smyslu, že by vyšly plány typu - 1. dítě, dovolená v Jugoslávii, doktorát, 2 dítě, ale že když je člověk o něčem fakt přesvědčen, že bude, tak se to nějakým způsobem naplní. Vím že mě proto šokovalo, když tu někdo kdysi psal, jak se v mládí vyžíval v představách, že je totální outsider a jak špatně dopadne ... Já rozhodně měla od puberty sebevědomí spíš nižší (předtím naopak), ale ve svých snech jsem si vždycky představovala "že to všechno dopadne dobře". Zatím (po řadě peripetií samozřejmě) dopadá, tak se snažím představovat dobré konce i nadále!