Re: Ženy na dálnici

Těch jsem moc nepotkal, ale pravidelně vídám jiné borce, v nových nebo zánovních autech, mladé, starší, staré, chlapy, ženy: ti, co se lepí na kufr a furt povyjíždějí, jestli už, už. Ti, co projíždějí zatáčkovitý úsek sedmdesátkou, a tu sedmdesátku pak drží i v obci. Ti, co předjíždějí přes plnou nebo do kopce. Taky ti, co se řítí po dálnici sto třicet a víc a zuřivě problikávají. Ti, co začnou odbočovat, pak dupnou na brzdu, protože tam najeli moc rychle, a nakonec hodí blinkr, "protože se to musí". Ti, co za deště, na zasněženém, na umrzlém jedou rychlostí, na kterou jsou zvyklí zasucha. Takových vídám dnes a denně, a fakt to není jediná kategorie, jde to populací hezky napříč.

Občas se divím, co za volantem dokáží někteří mí známí, když jsem se s nima svezl. Normální, slušní, někteří i velice vzdělaní lidé, ale za volantem prasata. Ale vůbec jim to nedochází, mají pocit, že takhle to dělá většina a že to tak má být, a nadávají na ty, co se drží předpisů.

Podle mne možná pozůstatek dob, kdy policajti kontrolovali akorát technický stav náhodně zastavených vozidel, ale dodržování předpisů je nezajímalo - samoregulací se vyvinula dost sobecká řidičská kultura, v rámci které se předpisy pokládají za doporučení (u většiny řidičů silničních motorek ani to, ti to berou tak, že předpisy platí jen pro auta).