mne vadí jen dvě věci

- z praktického hlediska : kostra - cítím ne každý rok, ale snad i každý měsíc, o který zestárnu. Potíže s kostrou mám dedičné, mají velké oba moji rodiče ai do předchozích generací - bolí mne záda, ted v zimě i některé velké klouby a tak. Ta záda fakt fest a občas se mi seknou. Jiank mám dojem, že to vrzání a skřípění je už slyšet až do okolí - lupání teda určitě.

- pokud mi něco vadí z estetického hlediska, prorože já jsem nikdy nebyla typ krasavice neodolatelné, tak nemám moc o co přijít - tak jsou to koutky úst otáčející se s věkem čím dál víc dolů - já se smětu ráda, ale dokonce i při úsměvu se mi koutky otočí úplně na konci prostě dolů. Když jsem soustředěná nebo unavená, tak se mne lidi ptají, jestrli nejsem naštvaná Moje milovaná , hodná, přívětivá babička - a je to vidět i na některých fotografiích dost výrazně - měla ke stáří pusu dost do podkovy, asi to mám po ní. Dělá to takový hodně odmítavý výraz zatrpklé stařeny, přitom se mi zdá, že k zatrpklosti s věkem nesměřuju.