Re: Padám na pusu

Tohle je pro mě hrůzostrašná diskuze, resp. některé příspěvky. (Jendo, to není na tebe, lepím to prostě nějak na konec.)
Já jsem vedle hyperaktivních maximalistů tvor z jiného vesmíru, potřebuji žít pomalu, sprintování za výkonem by mě zničilo. Vstávat ještě za noci a šroubovat bez oddychu nějakých šestnáct hodin, z toho bych byla v takovém stresu, že by mi selhala imunita a onemocněla bych, to už jsem si vyzkoušela, to pro mě není. Já potřebuji mít čas jen tak existovat, procházet se, povídat si, dát si kafe, poslechnout si muziku, číst si ... Potřebuji mít čas porovnat si v klidu domácnost, abychom měli kolem sebe pěkné upravené prostředí, když přijdeme domů ... Pro hyperaktivce jsem asi beznadějné líné budižkničemu, ale nemám snahu se překonávat a někomu se vyrovnávat, to nikam nevede, smířila jsem se se svým založením a žiju s ním v souladu.