Re: moucho,

Co chceš za víc informací, je mi 42 let, dosud jsem vzdy pracovala, delala jsem 12 tky, když byl manzel na čatečným ID, tak to celkem šlo, ale jak začal manžel nabyvat na síle, tak přestal dělat práce doma a vís jak vypada domacnost po mych 3 x12 smenach? Dost blbě. Říkala jsem mu, že bud se musi podílet na domacich pracech( v době kdy byl ještě doma) nebo že já ty 12 delat nebudu, že musí dohlidnout aby kluk nešel spat v oblečení v jakym byl přes den, že se ani nemyl, manzel proste po sedmné usnul a nechal děti osudu. Je jim 8 a 12. Holka ta uz se celkem o sebe postara, ale kluk jeste ne. Nevím jaký mate zkušenosti s životem s partnerem po poraneni mozku, on je dá se řict schopen všeho, ale jen chvíli. Takže, ano, ukázalo se, že je schopen znova pracovat a díky vyrovnaní mzdy nás i uživit. Proto se jevi pro nás jako rodinu lepší, aby ten kdo má luxusne placeny půluvazek pracoval, ale uz neni schopen doma mit trpelivost s klukem psat ukoly a podilet se na chodu doma. Že mám dům jsem zde už psala, jak manžel seká dřevo, spolu s detma ho nanosí dovnitř. Celkem se divim, kolik z vás je toho nazoru že má žena jak pracovat tak i sama stihat domacnost a deti. Tohle ja prave nechci predat detem dal. Že prace se ma doma delat napůl, když jsou oba zamestnáni a nebo když ten jeden nemuze, tak ten druhy nemusi z toho padnout na hubu.
Zajímavé je, že od ledna co chodi chlap do práce se zdá trochu lepší, je to hra na je jako dřív, on je ten co se dal zase dohromady a,,živi rodinu,, Jenže po příchodu domu padne na hubu, vidiš, mě to přišlo ode mě spíš jako podaní pomocné ruky, dobře, jdi zas do práce, já udělam doma komplet zajisteni a až se srovnáš a děti odrostou, zas si něco nadju.