Jsem, myslím, rozhodnutá zrušit manželství - z mnoha důvodů - nevěry, nezájem, ale bez hádek, bez křiku, jen v napětí, což mne ničí a dítěti zjevně neprospívá.
Protože se zdá, že se s manželem rozumně domluvíme, zvažuji, jaká varianta by byla pro dítě nejvhodnější. Můžete mi napsat své názory, kdo s tím máte zkušenosti? (ještě doplním, jedno dítě je malé, stále kojené, druhé dítě je předškolní, nemusela bych to řešit, je to manželovo dítě z prvního vztahu, ovšem na mne velmi fixované, takže řeším obojí) 
1) společné soužití podle nějakých pravidel - oddělené pokoje, oddělené finance, dítě ve společné péči (jestli to soudně jde) - tady se trochu bojím, že by si ho pak manžel mohl odvéz na půl roku do Austrálie (extrém)
2) společné soužití a úprava péče jako střídavé - jak to pak vnímá dítě? jak se to řeší prakticky - v pondělí pracuju, dítě máš ty, v úterý pracuješ ty, dítě mám já, víkendy společné?
3) oddělené soužití - střídavá péče? s dvouleťákem a otcem, který je někdy trochu mimo, nikdy dítě neuspal, moc ho ani nedovede nakrmit, nevaří... se mi do toho až tak moc nechce, ale zase dítě otce miluje, když je pryč, ptá se po něm, hrají si spolu, potřebují se
4) oddělené soužití a návštěvy - podle počasí a stavu dítěte - u otce doma, venku, u nás doma - kdykoliv by si dítě vzpomnělo, že chce tátu, nebo bychom se domluvili
A co s manželovou dcerkou, která vidí kolem sebe jen samé rozpadající se vztahy (v její rodině nefunguje žádný vztah, ani tety a strýcové) a v nás měla jedinou oporu, že rodina může fungovat normálně 

Rozhodnutí jít do toho je těžké, ale ty technikáli ese zdají být ještě složitejší.
Jde mi o dítě, co je pro něj nejvhodnější?