Re: Souhlas mezi partnery

jestli sis všimla milá Fren, tak já se NEDIVÍM. Opakovaně se ptám zakladatelky proč mu dovoluje aby se k ní takhle choval. Takže v tom se shodneme, že jeho chování k ní je umocněno tím, že zakladatelka mu to dovolí.

Zakladatelka ale píše, že se s ním komunikovat snaží. Ovšem i tak podle mě není schopná se dostatečně vymezit - jak už tu padlo, měla by se zkusit zařídit podle hesla "neživíš tak nepřepínej", nebo by přinejmenším měla být schopná vyjádřit své požadavky mnohem razantněji, tj. na těch zásadních trvat a nepřipustit diskusi (o tom zda je mé dítě fit rozhoduju já, ne ty).

Tady se pořád píše, jak každá chce mít doma hlavně pohodu a klid. Ale zároveň očekává, že to nastane jaksi "automaticky" (klasika - ženy jsou přesvědčené, že jim muži vidí do hlavy a předem uhodnou jejich přání a potřeby). Já jsem přesvědčená, že bez počátečního vzájemného (!!) vymezování se žádná pohoda automaticky nenastane. Ano, základní pravidla příjemného soužití teoreticky asi každý zná, ale praxe je něco trošinku jiného. Kdybych chtěla použít příkladu, vezměme třebas fotbal: ten má jasná pravidla co se smí a nesmí ve hře dělat (hrát za čárou, hrát rukou atd). Všichni hráči i trenéři tato pravidla znají. Přesto - tyto věci se mohou ve hře vyskytnout. A proto je tam rozhodčí, co to má vždycky písknout. I když to všichni vědí, vymezení je důležité. Ano, i pak se hráči tahají za dresy, držkují a brblají, ale přitom souhlasí, je že třeba ta pravidla dodržovat, když náhodou rozhodčí nepískne, jsou ukřivdění všichni. A tak to má být i v tom vztahu, na pravidlech se dohodnout (lepší je dopředu, ale život je mohem komplikovanější než fotbal, takže samozřejmě i v průběhu), a hlavně je během "hry" pořád uplatňovat, ujišťovat, že ta hranice pořád platí.

V klasickém vztahu se to hlavní vymezování probíhá na začátku, ještě bývá relativně dost časupřed pořízením dětí, takže ty tomu vystaveny nejsou. Pokud je to už další vztah, a děti jsou, je potřeba na to brát zřetel a pravidla upravit mnohem pragmatičtěji a rychleji, člověk už by měl taky sám sebe líp znát a vědět jak v partnerství fungovat, poučit se z chyb minulých a tak.... A pořád si myslím, že je lepší být malinko razantnější na začátku, a pak mít možnost slevit ze svých nároků, než opačně - "stahovat kalhoty když brod je ještě daleko" a pak celou dobu chodit obrazně řečeno s kalhotama do půl žerdi.