Re: Jak jste se naučily neporovnávat s někým jiným?

Chávo, je toho na tebe prostě moc , to je myslím ten hlavní problém, proč se nic nedaří, přijde mi, že se snažíš najednou zvládnout několik hodně náročných věcí a to podle mne logicky moc nejde... Nepomohlo by třeba soustředit se hlavně na tu rekonstrukci a pak teprve si dát za úkol to hubnutí? Jestli mi rozumíš, jak to myslím....
Jinak já mám v tomhle asi celkem šťastnou povahu, že je mi celkem jedno, co kdo kolem mne má nebo nemá, v podstatě se podvědomě řídím citátem, na který jsem kdysi někde narazila "štěstí je umění být spokojen"...a něco na tom bude - vždycky se najde někdo, kdo má něčeho víc, nebo lepší, než já, kdo je v něčem úspěšnější...ale chce to uvědomit si, že i ty jsi v něčem dobrá a jsou třeba věci, které zase někdo závidí tobě, i když někdy jsou to věci, které by tě ani nenapadly... Já jsem se tím srovnáváním trápila snad jednou jedinkrát..a to když jsem přemýšlela, jak to, že moje švagrová, která má na rozdíl ode mne děti dvě, při práci ještě studovala, zvládali s dětma neskutečné množství aktivit, tak jak to, že ještě zvládne mít doma při tom všem i pěkně vygruntováno...nezáviděla jsem jí to, jen mi to pořád vrtalo hlavou...až do chvíle, než jsem se úplně náhodou dozvěděla, že mají jednou za dva týdny paní na uklízení, od té doby si vždycky říkám, že nikde to není tak, jak mi to připadá a že člověk do toho někdy nevidí a kdyby viděl, tak by to ani třeba tak nechtěl...