Re: Monty

Kudlo,
jenže v tomhle případě není řešení odvést ječící dítě pryč, aby to neobtěžovalo spolužáky. To je bude obtěžovat pořád, i když třeba kratší dobu, bude to obtěžovat další děti/učitele, kteří budou přítomni odvádění dítěte chodbou NĚKAM; školy nemají obvykle zvukotěsné místnosti a podle toho, jak zakladatelka popisuje chlapcův jekot to asi nebude žádné tiché štkaní.
Myslím, že základní nepochopení v této diskusi spočívá v tom, že (možná kromě Fren) nikdo není proti integraci, ale dost lidí je proti neakceptovatelným projevům toho postiženého žáka.
U epileptiků se dá (i když taky ne vždycky) vysledovat, že se blíží záchvat. U duševních chorob si taky obvykle všimneš, že se stav zhoršuje, má to určité příznaky, které předznamenávají nástup ataky. U mentálního postižení je to daleko složitější, protože nikdy nevíš, na jaký podnět dítě zareaguje a zareaguje HNED. Můžeš mít vypozorováno dvacet situací, kdy dítě reaguje agresí, a objeví se dvacátá první, druhá, třetí... On ti ten autista neřekne "teď budu ječet, tak mne odveď". On prostě začne. A už v tu chvíli se stává obtížným a komplikuje život okolí. Ono by se asi nic nedělo, kdyby šlo o ojedinělé záchvaty, jenže dvakrát, třikrát denně, to je za hranicí únosnosti i pro toho sebetolerantnějšího učitele nebo spolužáka.
Ono je už vcelku jedno, jestli někdo zkazil integraci nebo se pokusil integrovat neintegrovatelné dítě. Ty projevy jsou jasnou známkou toho, že chlapec není v pořádku, a jakkoli může být v jiném směru intelektuálně OK, dokonce i nadanej, tak v sociální interakci je silně retardovaný. Proto v této situaci do běžné nebo výběrové školy nepatří.