Jak sama sebe přesvědčit, že je načase ukončit vztah?

Jsem asi beznadějný případ... už pár let, od doby co se mi manželství sesypalo, mám přítele. On byl moje záchrana v době, kdy se to všechno sesypalo a takový vztah jako s ním jsem předtím nezažila, měla jsem pocit souznění a naivně si myslela, že to je nafurt. Jenže spolu nemůžeme bydlet, vídáme se jen o víkendech a to ještě každý druhý mám pracovní, takže je to bída. Pro mě je to problém, ale pro něj je to důvod proč ten vztah nemá smysl. V podstatě to probíhá teď tak, že jsme o víkendu nějak spolu, je to fajn (alespoň pro mě) a poté co se rozloučíme, on propadá totální depce, že je tohle k ničemu a nemá to smysl, ale definitivně to neukončí, jen mě vlastně naprosto vystresuje a takhle pořád dokola. Já už se potisící odhodlávám to ukončit sama, jenže mi pořád chybí a když mě přejde vztek, že ze mě dělá blbce, tak zase zajedu do starých kolejí. Už toho mám plný zuby, mám pocit, že neví co chce, že to navíc celý hází na mě, protože ač nemůžu okolnosti ovlivnit, předhazuje mi to, jako by byla moje chyba, že se nemůžu přestěhovat. Tak teď jsem ve stadiu odhodlání že už na to kašlu, ale nevím, jak za pár dnů se uhlídám, až mi zas začne bejt smutno...