Re: Jak se bránit nátlaku a vydírání?

"Po několika letech se opět potácím na hranici závislosti na lécích"
- takže tato krize není první?

"hlavně mám pocit totálního selhání a potupy, ovšem ne z toho, jak se ke mně manžel chová, ale z toho, že bych se s tím vším měla někomu svěřit a být veřejně za chudinku a oběť"
- to je velmi špatný přístup. Rozumím ti, také jsem to jeden čas měla podobně, ale naštěstí jsem se z toho dokázala během několika týdnů vyvázat (z tohoto pocitu). Uvědomila jsem si, že to, jak se můj manžel chová, není ostuda moje, ale jeho. Dobře, špatně jsem si vybrala manžela, nejsem jediná komu se to stalo. To je fakt, s tím se nedá nic dělat. A teď co s tím. Svěřila jsem se všem v okolí - manželově sestře (vyloženě mě překvapilo, jak se mě zastala - nebyly jsme si nijak blízké), všem společným známým (téměř všichni se mě zastali a někteří i velmi účinně pomohli) a pak také svým rodičům (to bylo nejtěžší, říci jim že jejich dítě trpí a sype se mu život - ale oni mi byli okamžitě k dispozici a věděla jsem, že jsou připraveni mi okamžitě pomoci a bude-li třeba, mohu jim volat o pomoc třeba ve dvě v noci). - Skutečně mě tehdy až překvapilo, kolik lidí se za mě postavilo - a i to mi pomohlo postavit se na nohy a začít situaci účinně řešit - jako by mi předali nějakou energii.

"To bych se snad raději zabila, na to koneckonců myslím čím dál častěji, než tohle snést. "
- no, tím by jsi toho vyřešila - to je opravdu lepší zahodit falešnou hrdost a zavolat rodičům

A věř, že to ode mně nejsou hraběcí rady, také jsem si prošla svým, stejně jako mnohé jiné tady.