Re: ahooo

Pro mě je to pořád jeden velký stres, nemám se komu moc svěřit, aktuálně nemám těhotnou ani jednu kamarádku (všechno rodily tak před deseti lety, nebo naopak děti v životě neplánují), a navíc si opravdu pořád nedovedu představit, že ve mě něco roste. Že se to povedlo. Včera jsem k tomu měla trochu blíž, jak jsem miminko viděla, přišlo mi to až neskutečné, ale dnešní den je tak dlouhý, že už mi to zase přijde jako před sto lety.

Mám dost stres, který se těhotenství netýká, nevím, kudy z toho ven. Jsem na všechno sama, ač tatínka pro miminko a partnera pro sebe mám, ale stejně je to takové zvláštní. Možná je to právě tím těhotenstvím, za které jsem hrozně ráda a strašně jsem si to přála, ale prostě nějak nejsem šťastná, i když bych měla. Ale jsou věci, co mě brzdí.