Re: Jakou nejhorší blbinu jste provedli v dětství?

Ani ne, protože na to nikdo nepřišel, že jsem to udělala já. Kdyby se to provalilo, tak bych asi letěla ze školy. Ono to mělo dva rozměry: první: bylo to v pol. 70. let a ze školy při čistkách vyhodili chemika a zakázali mu učit, že se jeho myšlení neshoduje s myšlením socialistického člověka a podobné bláboly. On se nervově zhroutil a byl dlouhou dobu na neschopence. A protože za něj tu chemii neměl kdo učit, tak ji prostě přidělili přírodovědci, který prý "k tomu má blízko, protože to je taky přírodní věda". No, a pak jsem udělala tohle. Na mě nepřišli, ale jemu zakázali učit chemii, což on uvítal s písní na rtech, protože tomu nerozuměl a ani ho to nebavilo. No a druhý: na kraji po této události někomu došlo, že chemii by fakt měl učit chemik. Tak našeho vyhozeného profesora vzali nazpátek a od nového školního roku znovu učil. Byl to moc prima chlap a už jen kvůli tomu bych to klidně udělala znovu. Zažila jsem tam ale úžasnou věc: studenti snad mají tykadla. Všichni věděli, že se po vyhození nervově zhroutil, a aniž jim to někdo řekl, pochopili, že nervy se léčí klidem. V jeho hodinách pak bylo naprosté ticho, kdo něco žbleptnul nahlas, byl okamžitě okolím umravněn, že v hodinách tohoto profesora fakt NE. Takovou solidaritu jsem už pak nikdy nezažila. No, a ten přírodovědec, to byl náš třídní. Tomu se nic nestalo, protože se to svedlo na to, že to nemohl ovlivnit, když není chemik a oboru nerozumí. Tak mu jen zakázali učit i suplovat chemii.
No co, mladická nerozvážnost. Copak jsem mohla vědět, co udělá jedna lžíce tekutiny? Dneska už to vím.