Já tohle můžu zatím posoudit jen dle sebe, protože dcerku mám na tohle ještě relativně malou, abych tohle mohla soudit, - navíc si myslím, že to moje děti budou mít těžší než jsem to měla já

Když jsem pubertou procházela já, tak jsem se nebouřila proti tomu, že mě rodiče "nutili" chovat se dle desatera a dle zásad církve kam patřím - bouřila jsem se proti nim - v tomhle myslím, že je to stejné všude, jak u věřících, tak u nevěřících. Kamarádky začaly chodit po diskotékách, -já jsem tam neměla dle mých rodičů, co pohledávat - je pravda, že tím, že se u nás doma nikdy netančilo, tak i když mě to lákalo, tak jsem sama moc dobře nevěděla, co bych na diskotéce dělala - nepila jsem, nekouřila jsem, netančila jsem, věděla jsem, že kluka "ze světa" nechci...

Obrat nastal když jsem se zamilovala do kluka z autobusu, který mě pozval na diskotéku a já jsem tam prvně v životě chtěla jít. Doma proběhla samozřejmě scéna, pláč, křik... nakonec se stalo přesně to, co jsem vůbec nečekala - přišel táta, položil přede mě peníze a ať si teda jdu... Nešla jsem nikam - klukovi jsem pak vysvětlila, proč ne... a mám dojem, že mě to tenkrát tak nějak posílilo...
To, že jsme byli vedení chovat se jinak než ostatní - zkrátka aby bylo poznat, že jsme věřící a dělali jsme svých chováním dobrou "reklamu" Bohu. Lehčí jsme to měli myslím v tom, že jsme měli skvělou mládež (parta asi 20 mládežníků) ve společenství, kam jsme se ségrou patřily. Jezdili jsme po všemožných akcích, plně podporovaní rodiči našimi i ostatních dětí, byli jsme naprosto senzační parta a všichni jsme měli tytéž zásady,- snad jen jsme se lišili tím, že někdo byl vegetarián a někdo ne - o to to bylo lehčí. Naše děti to budou mít asi těžší, protože zatím ani jedna nemá ve společenství kam chodíme lepší kamarády, děti tam jsou, kamarádí spolu, ale tak nějak minimálně zatím to nevypadá, že by byly parta. Dcera nestojí o ježdění na akce s těmito dětmi... Navíc to budou mít těžší, protože dnes x rodin a x různých liberálních postojů k různým zásadám, častěji smíšené rodiny složené z věřící maminky, nevěřícího tatínka... ani my nejsme ortodox a sama nevím, jak budeme jednou reagovat až bude chtít holka třeba na diskotéky, pít alkohol, zkoušet třeba kouření, hledat si partnera v řadách nevěřících... takže se trošku bojím, že se budou bouřit o to víc a budou mít to své hledání asi těžší. Nevím, jestli jsem Ti pomohla
