Re: Pomluvy a lži

Mandelinko, jak jsem psala trvalo to léta. Pomalinku polehounku. Z takových narážek jsem se dovídala. Např. jsme přijeli k našim kamarádům. Tchánojc jeli okolo na kole a prý si na mě stěžovali. Koukala jsem jak blázen. Říkám prosím a jelikož je kamarád takový jako já, říká věci narovinu, tak mě to zdělil. Zařídila jsem tchyni práci u strýce, který tam dělá ředitele. No a to jsem se to vlastně dozvěděla a proto mi i moje strana věří. Protože tchyně se tam dala do řeči se spoupracovnicema, ale ty to samozřejmě šéfovi řekly, že si stěžuje na snachu. Za léta jsem pochopila, že i moje tchyně a tátovo přítelkyně jsou vlastně nešťastné ženy a mě asi závidí - nevím!!!! Reagovala jsem na zakladatelku na to, že je mě to také líto a nevím jak s tím bojovat.
A promluvit jsem si promluvila a již si nepovídáme!!!!! Ale jak píši to je záležitost 20 let (u přítelkyně otce).
Co je na tom ovšem nejhorší je to, že lidé věří a nebo jinak, rádi poslouchají.....