Jak jste zvládly dávat dítě otci?

Nějak jsem tou společnou péčí chtěla vyřešit i to, že dvouleťáka nebudu ještě manželovi zatím dávat k němu domů, že přijde k nám, bude si s ním hrát, jako doposud, že půjdou ven, pak ho vykoupe a bude s ním do spaní...

Jenže jak se situace u nás vyostřuje (tlačím na to, aby manžel odešel co nejdřív, společné bydlení mi nedělá dobře a on to viditělně protahuje, nic nehledá, nebo jen na oko, nechodí se po žádných bytech dívat s tím, že nemá peníze), tak on dnes přišel s tím, kdy mu začnu syna dávat k němu. Jenže - on si s ním hraje odpoledne třeba tři čtyři hoďky, mezitím mu je ale jedno, jestli dítě pilo nebo ne, jedlo nebo ne... prostě si hrajou. A syn si umí říct o pití, ale v zápalu hry si nevzpomene. Manžel mi řekl, kdy mu ho začnu dávat na celý den, ale dítěti nikdy nic neuvařil, nedokáže ho přes poledne uspat, nikdy spolu nikam nejeli a o syna začal mít zájem až poslední měsíce, před tím pro něj byla vždy přednější práce.

Vím, že mu neublíží, je to jeho dítě, ale zvorat může ledasco. Jak jste si zvykly dávat takhle malé dítě otcům? A na jak dlouho jste jim ho dávali? Ta společná péče už mi nepřijde jako dobrý nápad...