Re: Jsem na sebe strašně nedůsledná ...

A není třeba trochu i kvůli tomu, co všechno k tomu běhání máš připravené? Možná se pletu, ale co když představa, že se musíš zvlášť obléknout, obout, nasadit sluchátka a naladit písničky, zapnout Endomondo s představou, co si asi o tobě pomyslí (co si pomyslíš, až se podíváš na statistiku...), protože naposledy jsi byla tehdy a tehdy...

Jsou lidé, kteří běhají z pocitu, že je to správné a že to potřebují, musí, mají z jiných oblastí života naučenou silnou disciplínu, donutí se. Běhání ale dokáže přinášet radost. Naladit, uvolnit myšlenky, uvolnit svaly po celém těle, taky uvolnit trávení, v lepším případě i napumpovat endorfiny tak, že máš pocit, že se vznášíš. A k tomu není ani potřeba být nějaký namakanec - je to spíš důsledek sladění celého těla než jeho výkonností.

Odvážil bych se říct, že pokud chceš s běháním začít, veškeré běžecké vybavení, které ti má pomáhat, je tak trochu, jako když se cítíš osamělá a doufáš, že ti Facebook pomůže najít přátele. Lepší je podle mne se bez nějakých příprav sebrat, když ucítíš, že máš čas a aspoň trochu chuť, nedávat si žádné cíle (uběhnout odtud až tam), oblíct si prostě to, co se dá vzít ven na běhání i mezi lidi, akorát to nesmí ani tísnit, ani vlát, klidně běžné pohodlné boty s nízkým podpatkem, a jít někam do parku, klidně střídat chůzi (svižnější) s během, nenutit se do výkonu, předem se v duchu připravit i na to, že když se ti nebude chtít ani popoběhnout, uděláš si procházku (ostatně je skoro stejně zdravá jako běh), nebo si zajdeš - nevím kam a na co, ale prostě udělat si radost.