Re: závěrečná práce

jak tu píšete o rychlosti, nerychlosti dětí,velmi chápu, mám to se synem, ale ono je nejlepší zažít si to na vlastní kůži, tj. rodič, to co prožívá dítě. Pak člověk pochopí, že to, co po dítěti chce je vlastně silně stresující, např. to neustále stání za zadkem a připomínání, teď udělej to a pak tamhle to, nebo ty puntíky bodíky, ať už za udělání něčeho nebo naopak. Chápejte, toto děti zažívat nemusí, nechodí do školy, takže naštěstí nemusí dostávat puntíky, bodíky, to je pro ně ponižujicí!
Dělám teď autoškolu kondičky a musím říct, že když můj učitel uplatňuje něco podobného a popisuje mi, co jsem udělala blbě, nebo naopak co mám udělat správně, tak mě to tak rozhodí, že jedu a přemýšlím o tom, co mi řekl a ne,co dělat dál. Dětem to opravdu nedělá dobře stát za zadkem a vykládat co neudělal udělal dobře, on slyší jen tu omáčku kolem a je to fakt nepříjemné.
Na druhou stranu ano jak píše Tragika pomáhá dělat vše s dětmi společně /oblékání, snídaně/ a rozfázovat vše na jednotlivé dílčí úkony.