Je rozvedený člověk s dětmi méněcenný?

Nejednou jsem se setkala z názorem, že rozvedený člověk s dětmi z předešlého vztahu je vlastně méněcenný (protože si pořídil děti, ale nedokázal zůstat ve vztahu s jejich druhým rodičem a zachovat rodinu pohromadě, tudíž zřejmě nebude vhodný typ pro společné soužití) a že v otázce partnerských vztahů má už v podstatě smůlu, jelikož bezdětní si mohou vybírat a jen blázen by si dobrovolně zvolil přítěž v podobě cizích dětí, když si může přece najít protějšek bez dětí a pořídit si vlastní. Tudíž že na nezadané dětné "zbude" jen pár takových, o které by bezdětní nezavadili, a nemají si moc vybírat, nebo mají zůstat sami.
Je tu někdo s podobným názorem, kdo by mi mohl trochu objasnit, co lidi vede k takovým závěrům - může to být i špatnou zkušeností? Anebo na druhou stranu takoví, kterým to i se závazky vztahově vyšlo až na nějaký další pokus a jsou důkazem toho, že děti nemusí být nutně nepřekonatelná překážka. Nebo jsou opravdu děti považovány za takové břemeno a osamělý rodič už je bez šancí na normální a uspokojivý vztah?