Re: Dovolená a cigarety

Obtěžuje a vadí. Chápu, že je těžký si zapálit tak, aby to nemusel dýchat i někdo jiný. A teď je mi jasný, že se každý kuřák cítí diskriminovaný a pronásledovaný, tudíž připravený natruc si zapálit další, když vidí, že mi to vadí, aby mi dokázal, jaká jsou jeho práva. Nejsem líná jdoucího kuřáka venku předběhnout, abych nemusela kouř dýchat, z restaurace odcházím, pokud si vedle mě sedne někdo, kdo pálí jednu od druhý. Takže podle Monty a dalších jsem nejspíš militantní, protože kouř fakt nesnesu. Zatím jsem požádala jen jednou v životě někoho, ať nekouří. Jedli jsme na zahrádce (děti byly malinký, my poprvé s nimi venku v restauraci na dovolené, jinak jsme šli kuřákům z cesty a nikam jsme do kuřáckých prostor nechodili) a přišly dvě krásky nalakovaný a zapálily si, šlo to přímo na nás. První cigaretu jsem vydržela, protože jsem si myslela, že stihneme najíst a odejít, než zapálí druhou. No nestihli. Zapálily si ji hned po té první. Poprosila jsem, jestli by mohly přestat kouřit, než dojíme (nebylo možný jinam jídlo přemístit, bylo plno). Seřvaly mě na tři doby, že jsou venku a můžou si kouřit jak chtějí (já jim to nijak nezpochybňovala a mlčela, je mi to jasný, jen jsem chtěla, aby na chvíli přestaly), ale dokouřily načatou a počkaly až odejdeme. Celou dobu frflaly a házely na mě pohledy, že mi přestalo chutnat. Od té doby jsem už nikdy nikoho nepožádala, aby přestal v mé přítomnosti kouřit. Jen mám absolutně zkaženou náladu a odcházím. Kuřáky nevyhledávám a nemám žádné kamarády kuřáky. Až tak jsem militantní.