Re: Ahoj

Bóbo, úplně je mi ho hrozně líto, jak to píšeš. To bych tak nenechala a zašla pořešit do školy. Takhle se přece nemůžou k tomu dítěti chovat!

U nás Dominika postupovky z klavíru má za sebou, ale nebaví jí to. Teda baví jí hrát na klavír, co se líbí jí, ale ne to, co předepisuje škola. Už jsem se rozhodla, že dál tam chodit nebude. Je to jen tupej dril, další škola bez nějaké snahy o motivaci a vzbuzení lásky k hudbě. Nechci, aby z ní byla virtuozka, ale aby si uměla zahrát pro radost, s kamarády nebo tŕeba v nějaké kapele. Od září se snažím dohodnout učitelku pro oba na soukromo. Doufám, že to vyjde.

My byli o víkendu na tři části - Dominika na festivalu na Slovensku, kde se svým divadelním vystoupením sklidili obrovský ůspěch (což nebylo překvapení, neb mají už za sebou celostátní výhru ze všech českých dětských divadel, Jiráskův Hronov, Činoherní klub v Praze a za měsíc jedou reprezentovat Českou republiku do Německa). Kiki byl s dědou na chatě a my s manžou si užili naprosto suprový střelecký sraz. Byly tam i bezva teoretické části (třeba policajt z protidrogovýho s kufřikem se vzorky a s historkami, ze kterých mrazilo - mimo jiné jsem přehodnotila svůj názor na marihuanu), ukázky drillů, simulace reálných situací (např. pacifikace ožralěho ůtočníka v autobuse), tombola, střelecká soutěž (byla jsem 5. z 27 chlapů) , no a pak pokec s mnoha zajímavýma lidma. Totálně jsme si vyčistili hlavy, a netradiční na závěr byla akce "přines cokoli k rozstřílení". No řekněte, kdy se naskytne příležitost na cimpr campr rozstřílet počítač, notebook nebo plynovou bombu? Prostě supr akce a zábava. Pořád se z toho nějak nemůžu zaběhnout do pracovního procesu.