Barley, jsou lidi - muži i ženy - kteří nejsou a nebudou spokojeni nikdy a stále budou "něco" hledat.
Jde o to, jak moc si uvědomuješ své chyby - jako partnera a jak závažné ty chyby byly

. Pokud je vidíš a uznáváš, pak je to fajn, protože je vlastně můžeš změnit, může to být pomalý pozvolný proces... ale na porovnání vztahu byste měli pracovat oba. A oba jej chtít a snažit se.
Někdy ale i kdyby se člověk rozkrájel, druhému nevyhoví, protože ten si je hledá záminky k nějakému jednání.
Asi bych se ptala, zda jsem byla opravdu taková, že to nějakým způsobem dohnalo druhého ke hledání zázemí někde jinde, anebo můj partner byl sám o sobě tak nespokojený, že hledal "něco jiného"? Pokud to je takhle, člověk se nezavděčí, i kdyby se pozlatil.
Když budeme předpokládat, že opravdu žena citově strádala a nešla si citové zázemí jinde, pak návrat "domů" bude pozvolný a sex přijde až nakonec...nebo v té konečnější fázi. Protože ženy k milování většinou potřebují být citově angažované. Natlačila bych na to, neuspěchala to...a snažila bych se v těch jiných oblastech včetně objetí, naslouchání, hezkých slov, ale ne křečovitě, spíš střídmě, pomalinku, ale stále.
Pokud ženě chyběl "cit", pak je pět druhů citového potvrzení, na které lidé slyší - slova, fyzický kontakt, skutky služby, dárečky, ujištění. Orotože většinou každý partner to má jinak, jeden si neuvědomuje, co druhý potřebuje

.