Re: David

Ahoj holky,já jsem strašná ostuda,že jsem vám nenapsala dřív,ale není čas..Od neděle už jsme se Sofinkou doma z Motola..Operace byla 12.6.,byly to nervy,7hod byla beruška na sále,operace náročná,ale úúúžasný pan doktor ji výborně zoperoval,do konce života mu budu vděčná a celému úžasnému motolskému teamu..musím říct,že opravdu špičkové pracoviště,všichni úžasní profíci,kteří se nezastaví a do té práce dávají maximum..Celou dobu jsem tam byla s malou,den před operací mi ji dali z jipu na oddělení,kde jsem se o ni starala a konečně si ji pořádně pošušňala,pochovala,byl to úžasný den..v den operace doel manžel ráno na 7,šli jsme za malou,manžel si ji poprvé pochoval,choval ji celou hodinu,strašně si to oba užili ještě jsme si ji otřeli a potom odnesli k operaci..to byla teda hrůza,manžel ji nesl a předal,já bych to nedala..i tak jsme oba řvali jak želvy...potom za námi přišel úžasný chirurg,řekl nám co a jak a musím říct,že nás strašně uklidnil,byl prostě úžasný,vyzařoval z něho takový klid a pohoda..no a potom to byly teda nervy šílený...jeli jsme s manželem do ikey a dětskýho obchůdku nakoupit nějaké věcičky pro malou..díky tomu to celkem uteklo,v myšlenkách jsme byli furt s malou..Potom jsme jeli zpět do Motola,měli jsme přijít na 14hod,pan doktor přišel ve 14:30..ta poslední půlhodina byla nejhorší,no myslela jsem,že mě fakt trefí...No díky bohu operace dobře dopadla,i když byly i komplikace,malá měka i nějakou anomálii,ale poradili si s tím (v napojení nějakch bočních tepniček..) a potom jim špatně reagovala na heparin a dost krvácela,ale to je u těch mimin dost časté...no zvládli to..myslela jsem,že panu doktorovi skočím kolem krku...potom jsme se za hodinu šli podívat na malou,to byla tesa hrůza vidět ji na milionu hadiček a přístrojích,to jsme zase s manželem buleli a buleli...potom jel manžel domů a já za malou šla ještě navečer,to už jsem se držela víc a brečela jen chvilku a byla jsem už schopná na ni i mluvit...no a další dny to bylo lepší a lepší,člověk každý den viděl posun k lepšímu,bylo míň a míň hadiček a léků..a i ji brzy odpojili od ventilace..no je to naše šikulka,neuvřetilně statečná...díky bohu na pokoji byla bezva parta maminek,co tam byly s dětmi také na operacích srdíčka,tak člověk přišel i na jné myšlenky,vzájemně jsme si moc pomohly...o víkendu za mnou dojel manžel s dětmi a spali u kamošky,což bylo taky moc fajn..dokud byla malá na jipu tak jsem za ní mohla chodit několikrát za den tak na 20min..potom poslední den na jipu mi ji dali už na boxík,kde jsem se o ni starala a poprvé jsme přikládali k prsu..a breberka se hned chytla,..akorát jak byla dlouho krmená sondou do žaludku nechápala,že se musí snažit aby byla napapkaná...no jak mi ji dali na oddělkení nastěhovala jsem se k ní a už jsme byly pořád spolu a postupně se i krásně rozkojily..pár dní to trvalo,ze začátku se malá furt odpojovala a vztekala,taky ji rápilo bříško a potřebovala si u koja často brknout..ale vše jsme vychytay a teď už nádherně kojíme..pustili nás mále hned týden po operaci,ale malinko zazlobila jizvička,ale byla to jen reakce po stezích,tak jsme jely domů v neděli...Poznala jsem tam spoustu fajn lidí a hlavně člověk viděl,že spousta dětí je na tom hůř než my,mají před sebou xx operací atd..kdežto my snad jen tuto jednu a bude klid..Dnes jsme byli na kontrole na kardiu u naší paní kardioložky a byla noc spokojená,že všechno je ok Tak za 10 dní k ní zase a za měsíc od operace pojedeme na velkou kontrolu do Motola...no fakt musím říct,že úžasní doktoři a sestřičky v motole a ty děti jsou tak neskuteční bojovníčci stateční...Tak od neděke si konečn užíváme prcinku doma,je to úžasný,jsem tak neuvěřitelně šťastn a vychutnávám si každou chvilinku..i tím,že je to už naposledy..úplně mi je to líto..děti jsou z malé úplně poprděné..ve středu jí byly 3 týdny...takže tak od nás,já se nějak nemohla z mobilu dostat na rodinu a doma nějak ještě nebyl čas psát tak díky moc za držení pěstí,my měli od tolika lidí ta úžasnou podporu,že už jen to tak moc pomáhalo...