No jo, řešíme s naším (mojím nevlastním) 13,5 letým klukem... Nechce nikam. Rodiče rozvedení, takže by se teoreticky nabízelo, že nechce být třeba se mnou nebo s naším mrňousem, ale není to tak. Jednak mají hodně prostoru být i s tátou jenom spolu a druhak nechce nikam ani s maminkou (letos odmítl jet s maminkou na prodloužený víkend do Paříže, s náma odmítl jet dneska na výstavu veteránů, s maminkou prý odmítá letos i dovolenou u moře (tak to ho snad ještě zlomí), uvidíme, jestli odmítne i s náma dovolenou na horách...). Já si tohle odmítání u sebe pamatuju až později, až tak v 15-16, kdy jsem radši byla doma sama, než bych někam jela...
My celkem zážitkujem hodně, snažíme se, aby to bylo pro oba kluky, třeba fakt ta výstava veteránů myslím, že by ho ještě před rokem chytla, letos prostě odmítl a nehlo s ním nic. Táta mu i navrhuje,aby si teda našel na netu sám něco, kam by rád jel nebo co by rád viděl, ale zatím z něj nic nevypadlo.
Jinak k zakladatelce - ano, myslím, že rozvedení rodiče obecně mají tendenci děti víc si kupovat, ale 1000 Kč za vysvědčení, pokud se s dcerou vídá minimálně, není nic mimořádně kupovacího (to dáš bez mrknutí za jeden výlet - benzín, vstupy, oběd, nějaký ten suvenýr). Myslím, že se táta jen vyjádřil nešťastně, asi tím nechtěl říct, že jí navhne, že za každý den strávený s ním dostane třeba pětistovku

.
Jinak - jestli se dcera u vás náhodou necítí jako na návštěvě, měla by se i u táty cítit spíš jako doma, než u cizích... Ale nevím, jestli už není pozdě na to, začít ten pocit budovat, teď se začínající pubertou.