Re: Jarko!

Zdravím ze Skotska, kam jsme byli s rodiči pozváni, neb ségra tu dnes promuje PhD. Kdo aspoň trochu zná moje rodinné konstelace, tak pochopí, že to nebude jednoduchý pobyt. Za víc jak 20 let, co ségra bydlí různě po Evropě, je to poprvé, co se mě uráčila pozvat. Navíc si vtipně nalomila koleno, a je po operaci (dali jí tam šroub), takže bude promovat na vozíku. Což mimo jiné znamená, že nemůže poŕádně vytáhnout paty z domu, a tudíž naše rozvedené věčně remcající rodiće budu mít na krku já. Ale můj úžasný manžel se obětoval, a po notném přemlouvání jel se mnou, tak doufám, že se aspoň na den-dva utrhneme na nějaký geocaching po okolí.

Jo ale. vlastně jsem sem málem nedocestovala. Kdo občas někam letíte, tak víte, jaký bezpečnostní šaškárny jsou na letištích. Pražskou kontrolou jsem prošla vcelku bez problémů, jen se mu na skenneru nezdálo něco v příručním kufru, ale pak mě pustil. Přestupovali jsme pak večer v Amsterodamu, kde jsem už nečekala žádný problém. No a najednou u skeneru, paní pojďte stranou, a hrabala mi v přírućní kabele, a najednou vytáhla 15ticentimetrovou nábojnici od střely z pušky proti obrněným vozům. Já debil si jí nechala na památku na jedné střelecké předváděčce, a úplně jsem zapomněla, že jí tam mám! No tak mě odvedli stranou, a že musej zavolat policii, a všech pět tam na mě koukalo jak na teroristu. Všichni cestující už mezitim nastoupili do letadla, a já zůstala v odletové hale sama. Je to pikantní ještě tím, že Nizozemci mají nejpřísnéjśí zákony ohledně střelby v Evropě, tam si člověk jentak nezastřílí, a dokonce tam chtěli loni zrušit i mezinárodní střelecké sportovní závody IPSC. Takže pro pašování vojenskýho materiálu jsem si opravdu nemohla vybrat lepší letiště než Amsterodam. No nakonec přišli obrněnci, nastoupili na mě s výslechem, kde jsem to vzala, proč jsem si to nechala, atd. Dělala jsem blbou, že to mám od kamaráda (ještě tak se jim přiznat, že střílím), a že jsem to tam zapomněla, tak mě vyslýchali, jestli je kamárád v nějaké vojenské organizaci, atd. No nakonec udělali bububu, ofotili si pas a pustili mě těsně před vypršením času k odletu. No už jsem se připravovala na to, že budu muset na letišti přespat a hledat jiný letadlo, tak to bylo fajn. Ale letadlo pak stejně ještě další půlhodiny stálo, podle kapitána se prodloužila nakládka zavazadel. No jasně, protože určitě po tom mém incidentu udělali důkladnou kontrolu všech zavazadel, takže jsme v tu chvíli byli pravděpodobně nejbezpečnější letadlo v Evropě. A je mi jasné, že až budu někdy žádat o víza do USA, tak mi přijde suché neodůvodněné Ne. A pak jsem celý let přemejšlela, jaký jsem fakt debil, že si do letadla vemu nábojnici o velikosti lidské ruky. Ještě, že byla prázdná, protože občas si necháme celý nǎboj.