Kdybych se na to podívala pracovně-právní optikou, došla bych k závěru, že když se partneři dohodnou, že jeden z nich se vzdá pracovní kariéry, aby se mohl starat o jejich společné dítě, a zároveň je ochoten převzít veškeré práce v domácnosti, která je také společná, mělo by se mu dostat následující kompenzace:
1/ Náhrada ušlého výdělku z jeho zaměstnání či z výdělku, který by získal při zaměstnání, ve kterém by pečoval o jiné/cizí dítě, a to z toho, který je vyšší. Pro výpočet náhrady by se vzal vyšší z těchto dvou platů a odečetla by se od něj výše sociálních dávek přijímaných v souvislosti s péčí o dítě (mateřská, rodičovská).
2/ "Plat" za úklidové práce nad rámec jejich rodinné poloviny.
Pokud by nebylo reálné, aby druhý partner ze svého platu poskytl takovou výši kompenzace, resp. by taková platba přesahovala polovinu jeho platu, doporučovala bych tento postup:
1/ Zjistit, jestli by si náhodou neměli prohodit role z finančních důvodů.
2/ I pracující partner převezme část "úklidových" povinností, aby nemusel za tuto agendu platit.
3/ Pokud ani poté jeho plat nestačí k "náhradě škody", pak se o jeho plat s druhým partnerem pouze rozdělí půl na půl.

Podle mě je to velmi realistické, ale je také velmi výbušné se o tom ve většině rodin zmínit nahlas. Výše popsané nemění nic na tom, že výdělky manželů jsou součástí SJM, ovšem u nesezdaných partnerů může být taková úvaha z majetkového pohledu velmi zásadní. U manželů jde pouze o to, zda oba mají opravdu rovnocenný přístup ke svým společným finančním prostředkům.