Re: krize po 17 letech, co dál

V každém vztahu jsou krize. Měli jsme jich několik a vždycky přešly. Musí být vůle tu krizi překonat a uvědomovat si, že to je normální součást vztahu.
Už jsem tady určitě psala, jak jsme překonali první velkou krizi. Tím, že byla první, jsem myslela, že to je konec. Byla jsem z toho napětí a prázdna (nebo jak to popsat) úplně zničená, už jsem to chtěla skončit. Jednou jsem přemýšlela o tom, jak to bylo hezké, když jsme byli zamilovaní, co se mi na něm líbilo. Rozhodla jsem se, že už mě to nebaví, žít takto cize. Vědomě a plánovaně jsem si podle vzpomínek vyvolala ten pocit zamilovanosti a když přišel, podívala jsem se na něj zamilovaně. Nehrála jsem žádné plaché nebo sexy pohledy, byl to upřímný zamilovaný pohled. Měla jsem strach, že se mi vysměje, že se před ním ponížím, ale horší mi připadalo to citové prázdno. A on se mi nevysmál, po dlouhé době se na mě hezky podíval a objal mě. Normálně jsme se do sebe znovu zamilovali.
Fungovat to může a nemusí.