Ono je to ošidnější.
Myslím, že je možné, že slyšíš něco jiného, než co on říká. Zvlášť v hádce...
Klasický případ:
Muž přijde z práce a pronese: "TA podlaha je ale děsně špinavá".
Žena slyší: "Ty jsi ale neschopná, nedokážeš udržet pořádek, už jsi doma dvě hodiny a nestihla jsi ani vytřít..."
přitom je dost pravděpodobné, že nic takového ten muž tím říct nechtěl...
Přenes si to do své hádky - je otázka, CO muž říká a co ty SLYŠÍŠ.
Pokud ti muž nepředhazuje, že vydělává, tak má právo rozhodovat, mimo hádky, je dost pravděpodobné, že to skutečně vnímáš jinak, než on to myslí.
Považuju taky za dost pravděpodobné, že se neumíte hádat - resp. máš-li pocit, že hádky jsou poslední dobou moc často, je pravděpodobné, že bud neumíte řešit konflikty (konflikt je slovo pocitově neutrální - konflikt může být negativní i pozitivní) nebo že trpíte třeba ponorkou.
Něco si o tom načti, třeba i nějaký sebezkušenostní víkend na toto téma by bodl (doporučuji V. Satirovou). Pak uvidíš, že to bude mnohem lepší. Rozumět sobě, proč a jak reaguji v konfliktu (p.s. jinak můžeš v konfliktu reagovat s mužem, s dítětem, s nadřízeným...), čím je to případně dáno (přebírání modelů z primární rodiny, dětská "traumata"), v kombinaci s lehkým náhledem na to, proč a jak reaguje v konfliktu tvůj muž, se do manželství velice hodí. (Zlatý časy, kdy jsem conflict-solving i přednášela

).
Určitě je lepší, přečíst si nějakou tu knížku na dané téma, pokud tě to trápí, než se s malýma dětma rozvést...