Koncept kontinua a potřeba fyzického kontaktu

Tak nevím, přelouskala jsem si úžasnou knihu Koncept Kontinua a z jedné věci jsem tak nějak "zmatená" (jasně, že knihu neberu jako dogma, ale tohle mi vrtá hlavou).
Autorka zde uvádí, že lidé mají přirozenou potřebu blízkého kontaktu, obzvláště pak lidé, kteří si neprošli dostatečně fází "v náručí" (tedy od miminka po batole nebyli vůbec nošení). Já si svoje dětství vůbec nepamatuji, ale nepředpokládám, že bych byla nějak extra nošená či opečovávaná jinak, než jak bylo v té době běžnou praxí. Přesto ten fyzický kontakt zrovna dvakrát nemusím. Přesto a nebo právě proto? Muž mi občas "vyčte", proč ho někdy jen tak nepohladím, neobejmu, nedám mu pusu... a já vlastně nevím, prostě mě to nenapadne, necítím vůbec potřebu. V podstatě jakýkoliv kontakt, včetně sexu, je mi téměř až nepříjemný (jedinou vyjímku tvoří chodidla). Ale proč? Trápí mě to a chtěla bych to nějak vyřešit. Mám svého muže opravdu ráda, jen mě fyzicky vlastně nepřitahuje (stejně jako jakýkoliv jiní chlapi, jenom při představě, že by se mě někdo jiný dotknul, se mi dělá zle).
Přitom kontakt od dětí mi nevadí, i když je fakt, že u toho nejstaršího už mi to taky začíná být mírně nepříjemné. Dost mě to trápí, jinak bych sem ani nepsala.