Re: Díváte se vpřed nebo se ohlížíte?

Arsielo, to znám. Dodneška si pamatuju, jak jsem si na vojně (1988) najednou uvědomil, že čtvrťák na gymplu byla nejšťastnější doba mýho života - to bylo moc ošklivý prozření, opravdu moc ošklivý, bylo mi tam blbě (kasárenský prostředí, mazácká vojna, kupodivu, když mě na pár dní odvolali jinam, kluci z cimry mi říkali, že tam beze mně bylo smutno) a to jsem věděl, že to budou dva roky a konec. Moc ti přeju, aby se ti budoucnost jednou vyjasnila a tys mohla žít bez toho pocitu, že zítra a pozítří bude zas ten samý srab.

Vida - vzpomínání na minulost. Připomínám si minulost rád, od nejstarších vzpomínek po minulej tejden. Koukám i dopředu, a jak mi bylo hezky, když jsem se minulej tejden těšil, jak pojedu s dětma na jejich první čundr. A skutečnost byla ještě lepší.

Žili jsme přítomností: když jsme měli hlad, sedli si a něco uzobli, když jsme viděli borůvky nebo ostružiny, nabarvili si pusy, když jsme šli kolem studánky, osvěžili se, když jsme viděli fajn skálu, vylezli na ni, když jsme byli na hradě, prozkoumávali ho. Budoucností: těšili se na příští cíl a povídali si, jak a kde budem asi dneska spát a kam půjdeme zítra a jak to budeme vyprávět mámě. Minulostí trochu: čas od času si připomněli místa, kterýma jsme prošli a okamžiky, co jsme prožili, abychom se s nima ještě ve vzpomínkách potěšili.