Re: Tábor

Michalo, koukám na fotky, Majda je fakt kus ženský

U nás se červenec nějak noc nevydařil, tak snad už bude líp. Kromě těch našich střevních problémů měl Vojta "štěstí v neštěstí" a myslím, že si vybral svůj dohled andělů strážných na dlouhou dobu. U bistra, kde mamka pracuje je v zemi garáž pro Avii, na které si děti běžně hrají a s Vojtou se prolomilo prkno a spadl z 3m na beton. Odvezli ho do nemocnice a kromě větších odřenin se mu nic nestalo. Ještě že je tak tlustý, odnesl to hlavně bok, zadek, ruce a nohy, ale ještě teď se loupe ze strupů. Teď už je mi hej, ale když mi to ségra volala, byla jsem zrovna slavit s kámoškama narozky a jedna mi darovala prášky na nervy, nějak jsem to nezvládala.
Minulý týden byl na soustředění s florbalem a samozřejmě telefonáty plné breku, ať si pro něj přijedem. Kluci, se kterými byl na pokoji mu nadávali do negrů, debilů, bezďáků a to on težce nese. Když mu manža někdy řekne např. ty si snad debil - tak se okamžitě ohradí, že mu nemá nadávat, ale jak kluci zjistili, že mu to vadí, tak přitvrdili. Nakonec jsme museli volat trenérovi a ten ho přestěhoval a už to bylo OK a ve finále to dopadlo tak, že ti dva, co Vojtu šikanovali, přijeli domů s brekem, protože se poprali. Trenér říkal, že za ty roky, co dělá s dětma to nezažil a byl rád, že jsme na to upozornili. Já jsem moc nechtěla, měla jsem pocit, že si to má Vojta vyřídit sám a ne aby mu rodiče stáli za zadkem. Ale byla jsem z toho dost špatná, tak jsem nakonec s kámoškou odjela na prodloužený víkend do Mnichova a pak díky počasí jsme zústaly ještě v Salzburku, tak jsem to dala.

Teď jsem s Vojtou na chalupě, protože naši jsou do úterka na dovče, tak nemáme hlídání. Zatím můžu ještě dělat z domova, ale v září už se budeme stěhovat a myslím, že nám ta pohodička skončí.