Re: Kuba či Maurícius?

Tak já se musím přiznat, že jsem si na ty havanské pouliční konverzace tak zvykla, že se mi po nich po návratu domů fakt stýskalo - Praha mi najednou přišla taková nějaká sterilní, smutná - takový studený čumák. Havana je taková velká vesnice, nebo aspoň já jsem si tak v ní po těch třech měsících připadala. Lidi mě ale fakt neobtěžovali, spíš se ptali, odkud jsem, spousta z nich měla nějaké vazby na české prostředí, tak si chtěli popovídat, ale nikdy jsem tam neměla problémy, na které kolikrát narážím u nás - že člověka někdo na ulici obtěžuje a nedá se setřást. Spíš mi to bylo milé a mám z té doby pár asi nesdělitelných zážitků - třeba neznámý kluk, který nás za šíleného slejváku pozval k sobě domů, abychom nezmokly - slušňák a gentleman, u něj doma jsme si popovídaly s jeho mamčou a s dědou pokuřujícím doutník, udělali nám čaj a když přestalo pršet, rozloučili jsme se s nimi. Tak to se mi fakt v Praze nestane....