Re: On a ona - dilema

TO je také o tom, kolik jim je, jestli mají děti a co kdo z nich hledá... A také, jaké by byly ty příp. oběti...

Já jsem měla 2x vztah na dálku, sice menší, ale dost velkou, aby to nebylo na denní setkávání.

Jednou nám to vydrželo moc krásný rok (jeden víkend u mě, jeden víkend u něj, jeden víkend každý vlastní program, společné dovolené a prodloužené víkendy někde venku...), ale skončilo to právě proto, že on začal tlačit na to, "abychom vztah někam posunuli". Přitom fakticky očekával, že já se spíš sestěhuju k němu, což pro mě bylo v té době nepředstavitelné. já chtěla, aby to tak ještě zůstalo, že je nám dobře a časem uvidíme, ale už to pak nešlo - jakoby nabyl pocit, že to nikam nesměřuje.

Podruhé je to současný vztah, tj. zatím úspěšný, moje oběť přestěhování se nastala až když jsem skončila na rizikovém těhotenství . Ale já se u toho nemusela vzdát svého života úplně, není to až tak daleko, takže mám pořád svoji práci a nechala jsem si i svůj dům. Takže jsem to měla snazší. Moje oběť spočívá vlastně v tom, že jsem v cizím městě, v cizím prostředí, do práce musím jezdit 45 minut autem (zatímco muž je v rodném městě a do práce to má 4 min. pěšky) atd. Ale jak já vždycky říkám, člověk nemůže chtít v životě všechno, a za bezva chlapa a tátu to stojí.

Na druhou stranu znám jednu paní, která už má děti dospělé a má přítele na druhém konci republiky a vídají se prostě občasně, třeba jeden víkend za měsíc + dovolené, každý si nechává svůj život a o nějaké sestěhovávání neřeší, i to je fajn, ale je jasné, že už jsou ve věku, kdy nebudou zakládat rodinu atd... Třeba jednou v důchodu a nebo taky ne...