Re: Můj názor

Tak to je mi tě líto, připomíná mi to psycholožku od nás, hází po pacientech recepty na andidepresiva od stolu až ke dveřím a nikoho z nich ani neviděla. Dorazilo mě, že jsem tam jednou přišla a žádala o AD pro dědu, jednalo se o těžký kalibr, co by tě zabil za chvilku a klidně mi recept dala, vůbec mě nikdy neviděla.
Ale přeci jen bych ještě alespoň jeden pokus udělala, třeba budete mít štěstí a narazíte na někoho solidního.
Pro děti samozřejmě nejlíp uděláš, když se budeš snažit si to srovnat v hlavě tak, že budeš žít pro ně a pro sebe a "vypneš" řešení manžela. Snaž se tím nezabývat a neřešit to, nehledat viníka, řešení a žít tím co je teď. Samozřejmě se to lehko říká, hůř dělá, kor pokud manžel na toto nechce přistoupit a je vůči tobě pořád kontaktní.
Řeším obdobné a stále se snažím manželovi vysvětlit, že čím víc bude mít vlastních zájmů, bude taky občas něco dělat, či se věnovat dětem a my dva se budeme méně vídat, tím pro všechny lepší. Dětem nevadí, že tatínek nepřijde hned po práci ale až po fotbálku, protože stejně stihne přečíst pohádku, ale je horší, když od 4 odpruzuje doma maminku a ona je pak protivná a nervózní. Bojuju s tím pořád, ať se nějak realizuje a ne aby doma okouněl a prudil. Z bývalého sportovce a akcí s kámošema se stal domácí povaleč a to je hrůza.