Re: První a zároveň jediný vztah

Přesně moji rodiče. JE asi dobře, že spolu můžou být na stará kolena, minimálně pro mě to bude praktičtější na obsluhu, ale jinak je to děs. Nevím, jestli je to obdivuhodná ukázněnost nebo obludná patologie.

Já jsem jako mladá taky trpěla představou, že slušná žena se vyspí jen se svým manželem, nemusí to nutně být až po svatbě, ale musí "být jisté, že si ji vezme". Což mi způsobilo mnoho neurotických obtíží a komplikací v navazování vztahů, protože temperamentem jsem zřejmě spíš po otci.


Já to napíši pod, aby to bylo jasné.
Rodiče se mi stále mají rádi a asi i milují, a na stará se kolena se naopak sehrávají, ale připadá mi, jako když jim došly síly... a došlo leccos podstatného na té rozumové bázi.
Ale jsou pořád překvapení, že sourozenci i já máme doma partnery, že když sem přijdou, je tu docela klid a pohoda.
Žádné kino, žádné divadlo, prostě se nějak shodneme v tom důležitém.

A oba sem rádi chodí (každý zvlášť) a oba říkají, jak je tu poklidno. A to jim asi nevysvětlíme, že ten chaos, zmatek, nervy, si vyrábějí vzájemně.., že?
Jen je mi to trochu divné a sourozencům taky.