Re: Dohnalo vás rozhodování kariéra versus rodina?

"a fakt nevim, Monty, proc to porad stavis tak, ze maly dite je pruda, nuda, otrava a nejlepsi je vrznout ho komukoliv, kdo projevi ochotu ho pohlidat....zatimco cestovani a poznavani novych veci je uzasny, zabavny, naplnujici"

Sedmi,
asi proto, že to tak beru. Samozřejmě to jiný člověk může brát jinak, já to mám takhle.
Už jako malé dítě jsem nesnášela stereotyp a ostatní děti mne proto neměly rády, protože pro ně bylo zřejmě zábavný dělat každej den furt to stejný. Možná jsem to tu už psala. Holčičky z okolních baráků každý den odpoledne vzaly kočárky, panenky a každej den si hrály na jedno a to samý. Byly maminky, oblíkaly a krmily miminka, chodily s nima na procházku a čekaly na tatínka, až se vrátí z práce. Když jsem jim navrhla, že bychom si mohly hrát na to, že tatínka přejede auto, maminka začne chlastat a dítě skončí v děcáku, tak mne přímo nenáviděly. Až později na základce a na střední spolužáci oceňovali, že umím vymyslet něco originálního a novýho, v pěti letech to bylo naprosto neakceptovatelný. A aniž bych o tom kdy mluvila se svým dítětem, tak vidím, že se chová úplně stejně, vymýšlí vlastní příběhy, hry, kreslí vlastní kartičky a vymýšlí pro ty hry pravidla, nevezme si obyčejný člověče nezlob se. I pexeso si nakreslil svoje.
Pro mne je obyčejně největší zábava to, co je pro spoustu lidí největší opruz - služební cesty, práce spojená s častými přesuny, práce pod tlakem, kdy je třeba rychle a efektivně vyřešit situaci. Takže těžko můžu jásat nad tím, že mimino spí, šermuje rukama nebo něco žvatlá. Je to prostě nuda a nevím, na co z toho bych měla vzpomínat. Jasně, mám pár vzpomínek na něco z té doby, ale rozhodně raději budu vzpomínat na to, jak jsme se synem v Anglii omylem nastoupili do špatnýho vlaku nebo v jak jsem mu Bělehradu rozmlouvala vystavení legitimace do Národní knihovny. Cestování a poznávání nových věcí pro mne je naplňující a zábavný, jít někam s kočárem ne. Pak je tu ještě jedna věc - k práci, kterou dělám, tak nějak patří, že vlastně pořád pracuješ, že ti mozek nabízí neustále nové informace a vytváří konstrukce; pořád nasáváš dialogy, situace, tón řeči, způsob hovoru, protože to pak využiješ při psaní nějakého charakteru. A nedá se to vypnout.