Re: Potřeba přítomnosti partnera vzhledem k délce vztahu

My se s mužem smějeme, že jsme spolu vydrželi tak dlouho (zatím 15 let) hlavně díky tomu, že máme opakovaně stavy odloučení (obvykle z pracovních důvodů, ne žebychom si schválně dávali "pauzu"). Když jsme spolu začali chodit, měl "jezdivou" práci (tj i 6 dnů z týdnu mimo domov), pak když jsme spolu začali bydlet tak to bylo chvíli inteznivní, pak zase moje práce mě odvelela, pak zase spolu, potom on jel do Německa, spolu, já do Anglie, spolu.... až s těmi dětmi jsme se krapet usadili, pak zas ta Čína... No pořád se něco děje. A asi nám to i vyhovuje, já jsem taky trochu samotář (s periodickým pocitem že musím nutně vypadnout "ven mezi lidi" což realizuju a užiju si ale pak si zase ráda hniju doma), on má taky svoje potřeby chodit ven sám beze mě (není mi to zapovězený, můžu se připojit když chci, stejně tak jeho někdy vytáhnu mezi své kamarádky, nicméně obvykle si "večírkujem" každý zvlášť, už s ohledem na hlídání dětí). A pak jsme si vzácný a jsme na sebe doma hodný .