Re: Trochu soukromí

No to bych nedala. Jako máme se rádi, jsme spolu rádi (kor co jsme byli vlastně půl roku každý na jiné půlce planety), ale abych si nemohla večer dělat co chci.... však o tom svědčí v kolik teď píšu. Muž spí v ložnici. Prostě jsem potřebovala něco dodělat, už mě zná natolik aby tu neošlapoval s větou "už to budeš mít? půjdeš si lehnout?" nebo něco podobnýho. Prostě je šikulka a jde si samostatně chrupnout :-D (a v tom případě by mu nesmrděl ani ten lak , zajímavý jak ti chlapi nemají na ledasco čich - maso co já cítím jako už nečerstvý by klidně snědl, když přijdu zvenku a čuchám tu koš s odpadky tak tvrdí že nic necítí, věčně mám po čuchu výhrady k různým kusům prádla či ručníků a beru to mužovi a synovi z pod rukou a cpu do prádla... ale lak na nehty - to cítí snad všichni chlapi).

On teda taky občas vyráží ven - ať už na to diskutabilní pivo, nebo na pinčes, na hokej, na country hraní, prostě na cosi kamsi.

Zakladatelko, trénuj a podporuj samostatnost tvého muže - nejdřív na 10 minut a prodlužuj interval, ono se to povede (protože když budeš čekat až mu docvakne samo co chceš, tak to si můžeš rovnou sednout do čekárny).