Re: Je rozumová úroveň každého člověka jeho osobní zásluha?

Když vycházím z domu, mám tak trochu za to, že být nevrlý, nepříjemný a uzavřený do sebe v ochraně před ostatními nevrlými a nepříjemnými je tak trochu národní znak. Vždy když se vrátím z ciziny si to uvědomím, ty šedivé naštvané tváře v metru, odsekávání a cezení skrz zuby. Oni to tak lidi ani nemyslí, ale prostě se často chovají hrozně a ani jim to nepřijde.

A tak se nechávám mile překvapovat lidmi, kteří se v tomto vymykají. A že budu štvát lidi tím, že budu obyčejně milá. Souseda jsme se synem naučili zdravit, rozpovídala jsem paní v masně a nakupuju v krámcích s vlídnou atmosférou. A když vidím, že se někdo snaží, normálně mu to řeknu, pochválím. Často se pak na oplátku dozvím, že jsou za snahu pomlouváni a je jim vyčítáno, že se vymykají.

Perlička z krátké návštěvy jedné sociální VOŠ: ve třídě jsou 2 blbě slyšící studenti. vždy žádají vyučujícího, aby si dali krabičku na provázku na krk, aby z přednášky něco slyšeli (vedením schváleno). No a samozřejmě se našla pani soudružka, co to odmítla, protože "všichni mají mít stejné podmínky a nikomu se úlevy dávat nebudou". a je zvyklá chodit po třídě a na tom nehodlá nic měnit, takže ani s odezíráním neměli tito dva u té paní šanci.