Re: Jak přijmout ošklivost a stárnutí.

to už jsme hodně hluboko. Ale v podstatě máš pravdu. Nebo člověk může zůstat a "nechat se ukřižovat" :) resp. se tím ještě více posílit. Mít se víc rád a být nadále jistým způsobem inspirací, živoucím kontrafaktem, provokací nebo atypem....zjevným Quasimodem. Vlastně když se vrátím ke kráse jako takové, zcela neomaleně se mi stejně vtírá na mysl ona úžasná souvislost s niterným životem. Vždycky se mi líbily takové ty babky vrásčité se světýlky v očích, ne vypiplané primadony řídící Porsche na Floridě /nic proti péči/. A jestli někdy díky vzhledu ztratím tak trochu neoprávněně práci, veřejné mínění, známé nebo nakonec manžela....no tak ať. co už, sakra. není nad to přece milovat život :)