Je pro vás zbavení se starých věcí očistný proces?

Nebo se minulosti držíte a schováváte vzpomínky v podobě starých dopisů, vstupenek do hradů a jiných "památníčků"? Co byste nikdy nevyhodili? Já jsem vyhazovač. Nesnáším kupení starých krámů a vracení se k minulosti. Počátkem jara mě vždy chytají vyklízecí nálady a ven jde oblečení, co už děti neoblečou, hračky, s kterými si nehrají, a různé další drobnosti. Je to pro mě takový rituál dělání místa pro vše nové, co přijde. Ale na druhou stranu s každou vyhozenou věcí odchází vzpomínka na to období, které odchází, a paradoxně je mi trochu smutno. Že už děti v tom oblečení neuvidím, nepřipomenu si tento jejich věk, apod. Dělá mi problém vyhodit i jejich sešity do školy, třeba sloh a cokoliv, kde se projevuje jejich osobnost. Hodně fotím a nikdy bych nevyhodila jedinou fotku. Ale vyhodila jsem nebo poslala dál všechny svoje hračky z dětství, což mi děti pořád připomínají. Jak by rády měly moji nejoblíbenější hračku (to se vždycky ptají, a s čím sis hrála ty). Jak to máte vy? Potřebujete památku na to, co jste zažili, jací jste tehdy byli, jak jste mysleli (co jste četli)...? Chcete si to někdy připomínat?