Re: Jak se chovat k manželovi ?

aky, mimo realitu možná nejsou pro toho, kdo je samostatný a uživí se....

Zakladatelka 20 let žije v rodině, kde hospodaří na společném projektu, je tutíž na rodině závislá.
Zemřel jí otec, matka má asi období, kdy jí taky není nejlíp, takže jí chybí opora.
Ptáme se - je skutečně nejlepší, aby za takovýchto okolností dělala rozhodnutí, které jí (zakladatelku) bude stát velký pres a sílu, kterou možná má, ale možná ne. Řekla bych, že ne.
Děti jsou proti, manžel a tchánovci spolupracovat taky nebudou.
Kam půjde?
Nepovede to ještě k většímu stresu a problémům?

JAKOU MÁ ŠANCI, ŽE SE JEJÍ POZICE VÝRAZNĚ ZLEPŠÍ? Možná jsem nečetla vše a má kam jít a má zázemí, kde by ji přijali, ale ani tohle řešení není bez rizik.
(I když - kam jít - zrovna nedávno nějaký skvělý psycholog poradil mé švagrové dát si od manžela oraz , a schválil jí ten oraz u její maminky...takže se k ní švagrová s malými dětmi nastěhovala, maminka o ni i děti pečovala...zpět se jí moc nechtělo, proč taky. Brácha se rozvádět nechtěl, nakonec na to přistoupil a na rozvodu už teď trvá...švagrová si ale rozmyslela, že by chtěla zpět. Teď už poměrně patová situace, ve hře dvě malé děti. Bývalo by se to určitě dalo spravit, ale ne takhle....).

Já bych zakladatelce přece neradila zůstat za každou cenu, ale spíš si ještě pořádně rozmyslet pro a proti, nikam nespěchá, prostě nic se v téhle fázi už neuspěchá, když se to posune o měsíc dva, nic se neděje.
A až se trochu otřepe ze smrti tatínka a nabere sílu, získá možná i nadhled a jiný pohled na věc.
A uvidí, jak se dál manžel "vyvine"...třeba k dobrému, a třeba tak, že bude defintivně přesvědčena, že tohle opravdu ne.

Někdy to chce prchat rychle a někdy to chce trochu rozvahu.