Re: sobotní večer

Jarko, moc pěkná fotka.

Michalo, Dalamánek je prťous teda! To naše Duffy nějak za těch pět měsíců vyrostla. Jak je nalezenec (jak jsem psala dřív, nalezla nás), tak si narozdíl od Míny váží jídla a baští jak o závod. Mína zvyklá na svůj babičkovský klídek jen zírá a chvíli jí trvalo, než pochopila, že když sebou nehodí, Duffy vyluxuje misku i jí. Hele, on se přeci nemusí jmenovat Dalamánek ne? My když si brali morčata, tak taky měly v papírech jiná jména a děti si je pojmenovaly Viky a Áďa.

Berdo, já měla oslavu 40tin nejdřív s přáteli u nás doma, v práci jsem pak zorganizovala společný oběd v oblíbené restauraci a nakonec rodinnou oslavu zas u nás. 100 lidí mi teda přijde dost, nejsem moc na oslavy, natož takhle velké. Jak jsi to nakonec vyřešila?

Dádo, tak v Břevnovském klášteře jsem taky ostuda nebyla nikdy a to jsem v Praze od narození. Nojo, jednou třeba. A s tím nuděním, doufám, že mě to nepřepadne. Zatím teda s manžou vždycky víme, co s volným časem. Zrovna teď od pátku jsou děti na skautské výpravě a moc si lebedíme. Dneska jsme si zašli na obídek na mňam steak, pak pofackovali zahradu a teď relaxujem. Většinou ale někam jedeme, na výlet, za keškama nebo na nějaký střelecký nebo Krav Maga kurz nebo si zajdem na střelnici jen. Dyť koníčků je na světě nepřeberně!
Co se týče Vojty, nezkoušela jsi zavolat a promluvit s vedoucíma? Je to těžké no.