Re: Lidé nebo nicky?

nerozumím termínu "virtuální přítel", to, že s někým dobře pokecám, z něj přece nedělá ani kamaráda, natož dokonce přítele! Tím nechci říct, že tu není spousta fajn lidí, ale "přátelství" je přeci jen úplně jinej level.

Tak nejprve k pojmům kamarád - přítel. Protože každý to má jinak, pro někoho je víc kamarád, pro někoho přítel, pro někoho je přítelem jeho životní partner a ostatní jsou kamarádi a považuje tyto pojmy za nezaměnitelné, a pro jiného jde naopak o synonyma, nemá moc smysl se babrat v tom, jestli lze mít internetového přítele nebo "jen" kamaráda apod. Pro tento účel bych tedy brala pojmy přítel a kamarád za synonyma v hodnotě o něco větší než lepší známý.

No a pak je otázka, co kdo od kamarádství (přátelství) očekává a tedy kdo pro něj může tím kamarádem být. A i tohle má každý jinak.
Klasika jso třeba kamarádi z jednoho oddílu. Tam je přeci také mnoho úrovní kamarádění a kamarád není jen ten, s kým se setkávám nad rámec oddílu.

No ale i když odmyslím tuhle všeobecnou rovinu kamarádění, pak i tak mám internetové přátele (kamarády). Tedy lidi, pro které jsem ochotná udělat skoro kdykoliv skoro cokoliv, a stejně tak si myslím, že od mnohých by se mi dostalo téhož. Nemám možnost se s nimi vídat, ale právě díky netu, a často právě díky tomuto serveru, mám možnost jim být nablízku, nápomocna, vím o nich a oni o mně. Často to kamarádství začalo tím, že se svěřili anonymnímu prostoru, což mně umožnilo jejich problém zachytit a pomoci jim. A právě jejich osobnost byla to, co rozhodlo o tom, že jsem se angažovala, protože ne pro každého bych byla ochotná to nebo ono udělat. Nejsem samaritán. Ale kamarádům, když můžu, tak pomůžu.

V tom svém výčtu kamarádů jsem na jednu kamarádku zapomněla . Osobně jsme se potkaly jen několikrát. Přesto si myslím, že jsme kamarádky. Tady jsme se seznámily a ona mě tehdy, při mém problému zde, podržela, i když to znamelo jít proti velkému počtu dalších známých - všechny jsme se tehdy znaly osobně, ale konflikt proběhl na rodině. A já zase pomohla jí, celé její rodině (nezávisle na tom, co se odehrálo tady, myslím, že to bylo dřív) v poměrně vážné životní situaci. Dnes už se nevídáme, ale víme o sobě a kdykoliv by bylo potřeba, jsme ochotné si vzájemně pomoci. A tuhle možnost máme díky netu. Jen díky netu, protože přes telefon nebo mail člověk nikdy nemá takový přehled o tom druhém, aby mu mohl v tu vhodnou chvíli podat pomocnou ruku a být mu nablízku, když to dotyčný potřebuje....

A takových kamarádek (přátel) mám více a o takových píšu, že bych je nedokázala odstřihnout, protože jsou součástí mého života, i když většina toho, co společně prožíváme, probíhá přes net, ať už tedy přes rodina.cz nebo přes jiný internetový prostředek.

A vše to začíná tím virtuálním přátelstvím, tím, že od určité chvíle člověk prostě ví, že pro někoho, koho zatím osobně nezná, je ochotný udělat víc než pro jiné, prtostě proto, že je to "přítel". A to, jestli jsem ho kdy viděla, je v tu chvíli dost nepodstatné.

Nikde jsem nepsala, že to, že s někým dobře pokecám, z něj dělá kamaráda, natož dokonce přítele. A také proto jsem psala, že pro mě toto není jen prostor pro nějaké pokecání, pobavení se a odreagování, ale právě místo, kde mám možnost kamarády získávat a vztahy udržovat. Já prostě ten "jinej level" mám a znám a měla jsem to tak, co se můj svět rozšířil i o ten internetový, pro mě zdaleka ne virtuální . Virtuálním světem jsou pro mě třeba rolové hry přes net, které nehraju.