Re: Vaše zkušenosti se vztahem z lítosti

Ano mám s tím jisté zkušenosti...
Byla jsem vdaná za duševně nemocného muže, stav byl stabilizovaný (ale něco mi bylo zatajeno nebo mě uvedli v omyl..). Mám s ním dceru. Ze začátku se to dalo s tím žít, ale hlavně po narození dcery nastal horor, zhoršila se mj. i jeho nemoc (podíl na tom měla i jeho rodina..) a během roku jsme se rozešli a to dost ve zlém. Již ale pár měsíců jsem přemýšlela, zda je to co jsem chtěla apod, muž tvrdil, že mě (nás) miluje apod... A mě bylo blbé, že bych ho měla opouštět v takové situaci, co by bylo za vztah, kdybychom se navzájem nepodrželi ve zlých časech atd.
Ale časem jsem si po pohovorech s psycholožkou a podporou rodiny přece jen si řekla, že nastala situace, kdy už nemůžu dál a že to může být dost nebezpečné pro mne a pro dcerku a rozešli se. Líto mi ho bylo, chápala jsem, jak to musí cítit, ale musela jsem se obrnit proti tomu.
Už je to 11 let, jsem tomu moc ráda, že jsem to tentkrát dokázala zvládnout.