Veracruz, mně by to také vadilo...krom jednoho případu.
Máme rodinné kamarády - manžele, můj muž a kamarádka jsou velmi komunikativní a vtipní...a hovor se vždy nesl fakt ve vtipnému duchu, stačilo jen poslouchat a bavila jsem se, přesně jsem i dokázala odhadnout, co "ta" na druhé straně povídá. Něco na způsob Šípovy Všechnoparty.
Ale to jsou rodinní velmi blízcí přátelé a máme se vzájemně všichni moc rádi - kamarádsky 

. Důvěra maximální, kamarádce 

 jako jednomu člověku z mála maximálně důvěřuji.
Pak jsem zažila jinou "volačku", která to prostě s chlapama uměla... byl to taková zdánlivě vnitřně "křehká" bytost, která téměř denně potřebovala pochopení a chlapskou oporu - bohužel ovšem chlapů cizích 

...dokázala provolat hodiny a hodiny a cukrovat a cukrovat. Podařilo se jí rozvrátit pár docela slušných dlouholetých vztahů.
Řekla bych chlapovi, že ať se nezlobí, že se mi ty hovory a scházení nelíbí a ať si představí opačný případ, že bych takhle volala a scházel se s někým mužem já, i když on by nesouhlasil. 
A zařídila bych se pak podle jeho reakce.
Řešila bych to s NÍM, ne s ní... samozřejmě. 
On ji musí případně odkázat do určitých mezí.
V některém případě je nutné, aby člověk jednu volbu preferoval před druhou - to by byl podle mne a pro mne přesně tento případ.
Ale partner nejdřív musí vědět, že mi to vadí a v jaké míře.