Tak to se pleteš miláčku. Já ti to sem napíšu hned jak jsem si to otevřela.

Mrzí mě, že máš tyhle pocity, já vím, život je kurva...

Já měla taky teď náročnej tejden co se zdravotního stavu některých členů rodiny týče. Od teěch "lehčích" jako bolavého zubu, přes "obyčejné" záněty průdušek a "banálním" pádem ze schodů, mezitím jjiníž členové pilně navštěvovali pohotovosti, psychiatrii a ti "nejkvalitnější leží na JIPce a druhej má těžkou cukrovku ve velice nepěkně pokročilém stádiu.... vím, jak je to vyčerpávající...
U mě bylo nejhorší, že toho je moc najednou...Když už jsem měla jistotu, že je katastrofám konec, přošlop dítě s obrovskou hnisavou boulí na zubu. Pravda, návštěvu zubaře beru jako jednu z ztěch příjemnějších, je hodnej,je blízko, pomůže, a mají tam dva psy, který můžem muchlat (na zahradě.)
Když jsem po těch všech jobovkách měla dojít ještě byť jen k doktorovi za rohem, fakt jsem začala uvažovat o tom, na co si to se mnou ten osud zase hraje.....

Mám si to brát jako zkoušku vlastní odolnosti? Asi jo.... Zní mi to líp než nešťastná shoda náhod.... to člověk obrečí....., ale tohle se nedá obrečet, to se musí vydržet a snažit se pomoct třeba jenom tím, že nikde nenéí psána koncentrace nepříjemných situací, ale pravděpodobně se stanou všechny na jednou. Pravděpodobnost se zvyšuje dle vážnosti situace-....Murphy tuším řekl něco na ten smysl...
No nic, zejtra jedu do HK pomoct tátovi s babičkama....
A co děti? Mají so kde hrát? Kam s nima? Pojedou s taťkou za naší jedinou zdravou babičkou na chalupu...Jsem ráda, že aspoň tohle nemusí absolvovat se mnou, děsně se těšej...taky výhra...

Jo mám nějakej těžkej den.
Aspoň že byly ty mrňavosti mezi tím.... když se nám vyrazily pojistky a dveře od skříně s popjistkama byly po čtyřiceti letech zrovna minulý týnen natřeny? Nikdo se tím dál nezabýval, barva vypadá báječně, jen chlap strávil dvacet minut na chodně pižláním kudličkou zachlou barvu...

Hodinu na to mi píše kamarádka, že dostala výpověď z bytu a že do 20 se musí vystěhovat... samo nemá kam, takže půjde shánět zase tímto směrem...
to mě samozřejmě neomezuje, jen je to další nepříjemná situace, která mě ujištuje v tom, že tu svoji zase přežiju, zvládnu, dokážu, pomůžu, prostě nastane.
Ale pořád přemlouvám osud, že už by mě moch nechat bejt... že přežiju, protože musím, ale kdybych dvakrát tejdně zakopla a rozbila si koleno, budu radši, než když mě šťourá do těhlech extrémů.
No nic, vydržím.......Musíme doufat, žo má smysl.

Jejda... Tak paní učitelko, vytvořila jsem Vám slohové cvičeni, abyste nebyla smutná, že ti sem nikdo neodváží napsat i když s tebou souhlasí, protože nechtějí prezentovat, že tě maj rády... Divnej přístup, no nic.
Asi jsem tě moc nepotěšila, co?

Hele vyzunkla jsem u toho psaní jednoho lahváče....to pomůže... aspoň trochu....
Dočtu asi zejtra, dneska už jsem grogy....
Možná si ale ještě půjdu ohřát něco dobrýho.

a přinesu si to sem

Zoufale doufám, že najdu v ledničce banánky v čokoládě... blbost, ale někdy stačí, že?
Hele nemám sílu to po sobě číst, omluvte překlepy, jídlo je přednější, no.
